Božena Němcová
O AUTOROVI:
Božena Němcová se narodila ve Vídni. Do věku 13 let byla vychovávána na zámku v Chvalkovicích, poté v Ratibořicích. Její manžel byl velký vlastenec a kvůli tomu i jeho práci se museli často stěhovat, poznala tudíž mnoho krajů. Svého syna pojmenovala Hynek jako vyjádření obdivu ke K.H.Máchovi.
Syn Hynek však zemřel brzy a její tvorba je tudíž i touto tragédií ovlivněna. Ráda se bavila, navštěvovala plesy.
Její další díla: Pan učitel, Divá Bára, V zámku a v podzámčí.
Druh: epika
Žánr: rozsáhlá povídka
Kompoziční postup: chronologický
Vyprávěč: ich/er-forma
Dějiště: Babiččino údolí, Ratibořice, Staré Bělidlo
Hlavní postavy: babička, kněžna, Barunka, Proškovi, obyvatelé vesnice
DOBA A MÍSTO DĚJE:
Staré bělidlo, Čechy, 19. století
HLAVNÍ POSTAVA:
babička Magdaléna Novotná - moudrá, svá, vlastenecká, konzervativní, nenechá se stáhnout dobou, nepřizpůsobivá, milující, pracovitá, šlechetná, zkušená, prostá, zásadová, spravedlivá, pokorná, klidná, vlídná, mírumilovná, vyrovnaná, upřímná, přejícná, žijící v souladu s přírodou, symbol starých zvyků
VEDLEJŠÍ POSTAVY:
Barunka (Božena Němcová) – vnučka Magdalény Novotné, nejstarší a nejrozumnější z vnoučat
Adélka, Vilém, Jan - sourozenci Barunky
kněžna - dobrosrdečná, přejícná
Hortensie - schovanka kněžny, jemná, pokorná, milá
Terezka - matka Barunky, Adélky, Viléma, Jana, dcera Magdalény Novotné
Viktorka - bláznivá, divoká
pan Beyer - myslivec
Kristla - prostá, věrná
Jakub Míla - upřímný, věrný, čestný
OBSAH:
První část knihy je věnována popisu života na Starém bělidle, každodenním činnostem babičky, dětí a dalších lidí. Babička děti vychovává ke svým mravům, v duchu lásky, mírumilovném soužití s přírodou a vlastenectví.
V druhé části knihy jsou rozvíjeny příběhy dalších postav. Babička se setkala s kněžnou, která byla okouzlena babiččinou prostotou, srdečností a citlivostí. Babička s vnoučaty navštívila zámek, kde poznali i slečnu Hortensii, která si zamilovala děti. Babička se přimluvila za chudou rodinu Kudrnovu, které kněžna ráda pomohla. Hortensie byla vychována v Itálii, kde se učila malovat. Zamilovala se do svého učitele. Kněžna o jejích citech nevěděla a chtěla ji provdat za správce. Hortensie onemocněla a byla velmi smutná. Když babička viděla na obraze Hortensiina učitele, poznala na ní, že ho miluje, a přimluvila se u kněžny. Kněžna ráda provdala Hortensii za malíře. Hortensie porodila dítě, ale po dvou letech od svatby zemřela.
Viktorka byla veselé děvče, které se líbilo chlapcům. Viktorku začal sledovat a pronásledovat podivný, tmavý voják, který byl do ní zamilovaný. Viktorka se kvůli němu zbláznila, žila v jeskyni, nosila roztrhané šaty, nebavila se s lidmi, zpívala a křičela u splavu. Zabil ji blesk. Kristla byla zamilovaná do Jakuba Míly a on do ní. Jakub ale musel na vojnu, oba byli nešťastní. Babička Kristle pomohla, přimluvila se u kněžny a ta dovedla Jakuba zpět ke Kristle. Babička umírá na Starém bělidle mezi mnoha přáteli. Na její pohřeb jde obrovský průvod lidí.
FORMA, JAZYK:
- jsou zde rozlišeny části dějové (obsahuje velmi častou přímou řeč, méně popisů) a popisné (jsou delší než dějové, popisy)
- co se týče jazykových prostředků, Němcová užívá velké množství přívlastků a přirovnání, občas – se zde vyskytují metafory (pod stromy nastlané měkounké podušky)
- jinak ovšem užívá převážně přímých pojmenování.Užívá i odborné výrazy (lilium martagon…)
-vyskytují se zde četné archaismy (omšelý, děvečka, kury, veznat se) a historismů (fěrtoch, mezulánka)
- velmi dobré a podrobné popisy
ZNAKY:
Povídka. Dílo z období realismu, ale je velmi zidealizované, co se týče vztahů a charakterů lidí. Dílo zachycuje vzpomínky na dětství Boženy Němcové (Barunka). Kompozice chronologická, ale často vyprávěny vzpomínky, např. babiččino setkání s císařem Josefem, její láska k Jiřímu. Typizace postav.
CITÁT Z KNIHY:
„Šťastná to žena!“ (kněžna o babičce)
MYŠLENKA DÍLA:
Ukázat láskyplnost, prostost a „dokonalost“ venkovských lidí. Důraz na češství (babička se nikdy nenaučila německy) a lidový folklór (pouť, štědrovečerní zvyky, masopust, vynášení smrtky, zvyky jara i léta, dožínky).
VLASTNÍ NÁZOR:
Číst, vidět a znát Babičku je naše „povinnost“, a proto jsem ji nikdy neviděla v televizi a nechtělo se mi ji číst. O to víc mě kniha příjemně překvapila. Božena Němcová psala Babičku po smrti svého syna Hynka ve velmi těžkém životním období. Babičku milovala a vážila si jí. Její krása byla v její obyčejnosti, lidé obdivovali její klidnou, mírumilovnou povahu, kterou si získala všechny okolo; dokázala naučit lidi starým zvykům; i když byla konzervativní a chudá, dokázala být vlídná k bohatým lidem, se všemi uměla vycházet, nebála se práce a uměla hospodařit. Kniha je nadčasová, protože vlastnosti těch obyčejných prostých venkovanů (které Němcová tolik zidealizovala) budou platit vždycky a všichni je budou vždy ctít stejné.