Maupassant de Guy

 

 

Příběh nevěstky „Kuličky“, která svým chováním a nefalšovaným vlastenectvím zahanbuje francouzské měšťáky a jejich paničky.

 

ÚVOD:

Povídka z prostředí prusko-francouzské války od francouzského spisovatele Guy de Maupassanta. Jedná se o jeho nejslavnější povídku, jenž byla poprvé vydána v roce 1880, v době kritického realismu. Tato povídka je příkladem kritiky doby a aristokracie. Poukazuje na předsudky vůči lehkým ženám z řad vyšší společnosti.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Guy de Maupassant byl francouzský spisovatel, hlavní představitel kritického realismu. Pocházel ze zámožné rodiny. Trpěl depresemi, které ho dovedly až do léčebného ústavu. Umírá na syfilis. Napsal stovky povídek, románů i divadelních her. Mezi jeho hlavní témata patřily mezilidské vztahy za období prusko-francouzských válek.

 NÁMĚT:

Příběh pojednávající o tom, že i prostitutka může převýšit šlechtu svými činy a charakterem.

STYL A UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY:

Realistický pohled na dobu, objektivita, kritika, slohový postup vyprávěcí a popisný, satira, er-forma, častá přirovnání.

 POSTAVY:

Kulička - vlastním jménem Elizabeth Roussetová; svou přezdívku má kvůli svému vzezření; jedná se o prostitutku, která není bezcharakterní, jak si lidé kolem ní myslí; je hodná, má žebříčky hodnot, které                 její spolucestující postrádají; v Maupassantově díle je představitelkou té nejnižší vrstvy; při cestě je jí opovrhováno, nikdo se s ní nechce bavit kvůli tomu, jaký má původ; později ji využijí ke svému účelu a                 následně zase odkopnou
Osazenstvo dostavníku - aristokracie, měšťáci, jeptišky – Maupassant zde dosadil veškeré vyšší společenské vrstvy vyskytující se v té době ve Francii

DĚJ:

Kulička spolu s dalšími lidmi odjíždí dostavníkem z Paříže kvůli postupnému obsazování Francie Prusy. Cesta jim ubíhá rychle do doby, než mají hlad. Jediná Kulička má jídlo a rozdělí se s nimi. Později jsou zastaveni mladým Prusem. Ten si myslí na Kuličku, ona ale odmítá a ráno jim je proto zakázán odjezd. Spolucestující jsou zaražení a když se dozvídají důvod svého pozastavení, donutí Kuličku, aby mladému Prusovi podlehla. Kuličce se to ovšem příčí, ale nakonec se obětuje a kvůli nim svolí. Když jsou propuštěni, všichni Kuliččiným jednáním opovrhují. Má hlad, jí však své jídlo nenabídnou.

 VLASTNÍ NÁZOR:

Myslím, že se jedná o opravdu povedené poukázání na charakter různých lidí z odlišných vrstev. Celá povídka má morální podtón, který všechny čtenáře nabádá, aby vážili své rozhodnutí a předsudky vůči lidem nižšího postavení. Ztotožňuji se s tímto názorem, že nelze dělat předsudky, že lidé jsou různí, a proto by se neměli „házet do jednoho pytle“.

 

Kritický realismus, 2. polovina 19. století

Francie:

Gustav Flaubert – jeden z prvních spisovatelů kritického realismu

Honóre de Balzac

Emile Zola – zakladatel naturalismu

Rusko:

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Anglie:

Charles Dickens

CITÁT Z KNIHY:

Čekali již jen na Kuličku. Konečně vyšla. Vypadala trochu zmateně a zahanbeně; přistoupila bázlivě ke svým spolucestujícím a ti se naráz otočili, jako by ji neviděli.
Hrabě vzal důstojně za ruku svou ženu a poodešel z blízkosti „nečisté“. Tlustá děva se překvapeně zastavila; potom si dodala odvahy a pozdravila továrníkovu
ženu pokorně zašeptaným „dobrý den, milostivá paní“. Továrnice jen povýšeně pokývla hlavou a podívala se pyšně jako uražená ctnost.
Všichni se tvářili, jako by měli bůhvíco práce, odtahovali se od ní, jako by ve svých sukních roznášela nákazu.