STRUČNĚ O AUTOROVI:

1 americký romanopisec, povídkář a novinář
2 po maturitě se stává reportérem, poté odchází jako dobrovolník Červeného kříže na italskou frontu (1. světová válka)
3 po 2. světové válce žije v USA a na Kubě, podléhá duševní depresi a nakonec páchá sebevraždu
4 držitel Nobelovy ceny za literaturu
5 patřil mezi autory ztracené generace
6 metoda ledovce – vynechává všeobecně známé fakty a zaobírá se těmi méně známými
O DÍLE:
1 novela
2 použita metoda ledovce
3 převažuje popis, časté úvahy Santiaga
4 jazyk: časté personifikace, spisovný a jednoduchý jazyk, španělské výrazy, přirovnání, přímá řeč, obecné výrazy (chlapec, ryba), sebeoslovování
5 místo: vesnice poblíž kubánské Havany
6 doba: cca polovina 20. století, není specifikováno

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v roce 1985, originální výtisk byl vydán roku 1952. Obálku navrhl Milan Grygar, odpovědná redaktorka Věra Kondrysová.

JAZYKOVÉ ZPRACOVÁNÍ:

Dílo je napsáno spisovným jazykem, objevují se zde španělské výrazy (guano, qué va), přirovnání (lano těžké jako kříž). Dílo je napsáno velmi jednoduše a střízlivě, ale je v něm skrytá určitá dynamika a napětí. Autor využívá hlavně úvahy a popisu. Děda pak také mluví sám k sobě.
„Co jsi to vůbec za ruku?“ promluvil na ni. „Tuhni si pak, jestli chceš. Proměň se v pařát! Co z toho budeš mít?“

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Zobrazit nekonečný boj člověka s přírodou, myšlenku, že štěstí nespočívá v bohatství, ale v uspokojení z vyčerpávajícího zápasu. Jejím smyslem je poukázat na obrovskou lidskou statečnost a nezdolnou duševní sílu.

JAKÝ PROBLÉM DÍLO ŘEŠÍ:

Lidské přesvědčení a snažení, nezdolnost lidské odhodlanosti. A taky hlavně už zmíněný boj člověka s přírodou.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Děj může být situován tak do poloviny 20. století ve vesnici poblíž Havany a na moři.

HLAVNÍ POSTAVY:

Stařec Santiago – kubánský rybář pevné vůle. Bojuje až na pokraj života, aby se uživil.
Chlapec Manolin – velmi obětavý, laskavý, nápomocný, má rád starce.

UKÁZKA ZAUJETÍ:

Když starý přitáhl samici hákovým bodcem a bušil do ní kyjem, drže ji za její rapírový kloun, bušil ji do lebky, až změnila barvu, a když ji pak s chlapcovou pomocí vytáhl do člunu, samec zůstal po boku loďky. A zatímco starý uvolňoval šňůru a chystal si harpunu, samec vyskočil vedle člunu vysoko do vzduchu, aby se podíval, kde je samice.
Stařec jim uštipoval palcem a ukazováčkem hlavičky a jedl je tak, že je rozžvýkával se skořápkami a s ocásky.

DĚJ:

Hlavního hrdinu knihy, rybáře Santiaga, začíná trápit jeho smůla, kdy už mnoho dní po sobě neulovil žádnou rybu a takřka nemá z čeho jíst. Na rozkaz rodičů ho musí opustit i jeho pomocník chlapec Manolin. Ten se o něho staral, dával mu jídlo a pomáhal mu na moři. Jednoho dne se stařec rozhodne vyjet na moře, kde ještě nikdo nebyl a loučí se s chlapcem, kterého nechává ve vesnici. Po několika neúspěšných dnech na vodě chytí vysněný úlovek. Neví sice, jak vypadá, ale podle chování ryby pozná, že je to jeho snad největší úlovek. Ryba ho však překvapí svou silou a začne ho táhnout na otevřené moře. Stařec se ji snaží zadržet, je však starý a po několika hodinách svůj boj vzdává. Ryba ho vytrvale táhne dál a stařec je velmi vyčerpán a unaven, nepouští ji však z lodě, protože věří, že se jednou unaví a on ji bude moct zabít. To se mu – díky svým zkušenostem – podaří, přiváže ji k loďce a podle slunce míří zpět domů. Po cestě ale musí odolávat útokům žraloků na jeho loď. I přes velkou odhodlanost starce mu jeho úlovek sežerou. Naprosto vyčerpaný stařec dorazí domů, loďku nechá přivázanou u mola a ráno se kolem ní shromáždí dav lidí, aby se podíval na obrovitou kostru ryby přivázanou na starcově loďce.

VLASTNÍ NÁZOR:

Musím říct, že kniha byla naprosto vynikající. Člověku bylo až starce líto s jakým odhodláním bojoval s rybou a přesto mu z ní nic nezbylo. Nejlepší na tom byla jeho nezdolná tvrdohlavá povaha, díky které přežil.