Karel Poláček
O AUTOROVI:
Karel Poláček, novinář, představitel meziválečné humoristické a satirické prózy, se narodil českožidovské živnostenské rodině. V Rychnově nad Kněžnou začal studovat gymnázium, které dokončil v Praze. Poté pracoval jako úředník. V roce 1914 narukoval do války, na srbské frontě se dostal do zajetí.
Po válce začal v roce 1920 publikovat do periodik Nebojsa a Tribuna. Náležel k okruhu autorů kolem Lidových novin. Vedle bratří Čapků se přátelil s F. Peroutkou. Od roku 1922 byl redaktorem Lidových novin, Tribuny a Českého slova. V letech 1927 – 1930 řídil humoristický čtrnáctideník Dobrý den.
S Karlem Čapkem se uvedli jako autoři nově zavedeného sloupku. Po Mnichovu poslal Karel Poláček svoji jedinou dceru do Velké Británie, sám však nestihl včas odejít. Z Lidových novin byl z rasových důvodů propuštěn a nesměl publikovat.
V roce 1943 se přihlásil dobrovolně do transportu do Terezína, když do něho byla zařazena jeho životní družka.
Karel Poláček zahynul v koncentračním táboře o rok později.
DOBA A MÍSTO DĚJE:
V okresním městě Protektorát Čechy a Morava
HLAVNÍ POSTAVA:
Petr Bajza- vypravěč; malý kluk s mnoha darebáckými nápady a rozmary, snaží se mluvit spisovně, ale je to nepřirozené, pochází z rodiny obchodníka, rád čte, hraje z donucení na housle; sní o exotickém dobrodružství
OSTATNÍ POSTAVY:
4 kamarádi Petra Bajzy: Antonín Bejval – nejlepší kamarád Petra Čeněk Jirsá – jeho tatínek dělá čepice, pochází z věřící rodiny, ministruje Josef Zilvar – je nejchudší z nich, je z „chudobince“, jeho tatínek má dřevěnou nohu a žebrá Eduard Kemlink
Eva Svobodová – kamarádka Petra, její rodiče mají cukrárnu Kristýna – služka u Bajzů, malá, veselá a rozverná, pochází z Rampuše, Petr jí říká Rampepurda, má chlapce pan Fajst – protivný mravokárce Vařekovi – strýc a teta Ema, příbuzní Bajzů, lakomí Otakárek Soumar – chlapec z bohaté rodiny, má vychovatelku, rád by se kamarádil s ostatními chlapci, ale vychovatelka mu to nedovolí Alfons Kasalický – syn ředitele cirkusu, chodí s Petrem do školy, když je cirkus ve městě, neumí násobilku ani základní věci ve škole, ale je nejlepší v tělocviku, umí dělat neuvěřitelné akrobatické věci
ZNAKY:
* román
* částečně autobiografické – Poláček ho psal těsně před smrtí (zemřel v koncentračním táboře) – je plný nevinného humoru a utajené melancholie, Poláček vzpomíná na své dětství, ale příběh zasahuje do doby konce svého života – do Protektorátu
* ich-forma (vypravěč Petr Bajza)
* humorné, problémy doby jsou v pozadí, protože malý kluk si je neuvědomuje
* jazyk: Petr se snaží používat spisovná slova (pročež, načež, jest, pravit), i když sám neví, kde by je měl použít, některá slova jsou zkomolená (milistrant místo ministrant, kládynet místo klarinet), mezi spisovnými slovy je Petrova přirozená řeč (děsně, zemák, mejdlíčko), špatný slovosled, syntaktické chyby; jazyk působí humorně
HLAVNÍ MYŠLENKA:
Autor chtěl tímto dílem přiblížit život na malém městě a život dětí.
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:
Próza, hovorový i spisovný jazyk. Objevuje se zde i přímá řeč.
O DÍLE:
Román, ve kterém Poláček použil mnoho z vlastního dětství – např. místo děje je Rychnov nad Kněžnou. Petr se snaží mluvit spisovně (často možná až přehnaně – pravil, jelikož, jest…), ale objevují se i hovorové výrazy (mejdlíčko, prauda, …). Tato mluva je charakteristická pro celou knihu. Objevuje se zde také hodně přímé řeči. Román je humorný, hlavně v příhodách, které kluci zažijí, nebo také samotné dětské myšlení Péti, jenž si některé věci vysvětluje po svém.
OBSAH:
Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už s nimi nebydlí, ale pracuje na německých hranicích. Petr se pořád z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělají si naschvály – například Petr jí dá do kufru mrtvou myš, aby se ulekla. Ale potom dostane vynadáno a brečí. Petr a jeho čtyři kamarádi prožívají různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Kluci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Kluci čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat – plánují si cestudo cizí země, ale samozřejmě ji neuskuteční. Chodí se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Kluci se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat „rukulíbám“, aby ukázal svoje dobré vychování, ale styděl se a neřekl to. Soumarovi jsou bohatí a mají krásný dům. Petr si od Otakárka půjčuje knížky. Otakárkova vychovatelka ale Petra kritizovala a bála se, že od něj Otakárek chytí špatné mravy. Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit. Bajzovi před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso. Paní Bajzová tvrdí Emě Vařekové, že mají brambory, ale nakonec Ema zjistí, že mají husu, a Vařekovi se velice urazí. Celá rodina se tomu směje. Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s kluky, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Když byl ve městě cirkus, jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, s nimi chodí do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohoukamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby všichni šli jednou do cirkusu. V cirkuse byl i Zilvar z chudobince, který u cirkusu pracoval, a proto měl dovoleno ho navštívit. Petr a statní kluci chtěli v cirkuse taky vypomáhat, proto nosili zvířatům vodu. Přišel za nimi i Otakárek a taky jim pomáhal. Ale
přišla jeho vychovatelka a udělala hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu vyhodil ostatní chlapce. Petr onemocněl spálou. Zdály se mu dobrodružné sny, kterým uvěřil. Ve snu mu tatínek koupil slona indického Jumba, který uměl mluvit. Slon by obdivován celým městem a přál si červenou čepici protkanou zlatem s bambulkami. Tatínek Petrovi slíbil, že mu čepici zaplatí. S kluky se na Jumbovi vypravili do Indie. Navštívili krejčího, který pocházel z Čech, a seznámili se s maharádžou a princeznou. Zilvar se oženil s princeznou a kluci se na svatbě poprali. Když se ale trochu vyléčil, došlo mu, že se mu celé to dobrodružství asi jenom zdálo…