Ota Pavel

ÚVOD:

Jedná se o autobiografickou povídkovou knížku, jež obsahuje 8 povídek, které nám přibližují dětství Oty Pavla (Nejdražší ve střední Evropě; Ve službách Švédska; Smrt krásných srnců; Kapři pro wehrmacht; Jak jsme se střetli s Vlky; Otázka hmyzu vyřešena; Prase nebude!; Králíci s moudrýma očima). Dvě z nich se staly předlohami pro stejnojmenné filmy Smrt krásných srnců a Kapři pro wehrmacht (krátkometrážní film).

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Ota Pavel, původním jménem Otto Popper, byl českým prozaikem a novinářem. Narodil se roku 1930. Pocházel ze smíšené židovské rodiny. Vzhledem k jejich původu museli jeho bratři spolu s otcem do koncentračního tábora. Ota ve svých 13 letech byl donucen pracovat v dole. Po skončení války se stal sportovním redaktorem (Čs. rozhlas aj.). Později duševně onemocněl. I přes to všechno nepřestal tvořit. Mezi jeho nejznámější díla patří povídky Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby. Je známý i svou četnou redaktorskou tvorbou.

NÁMĚT:

Vzpomínky z dětství a dospívání Oty Pavla, v nichž popisuje sled událostí, jež potkaly jeho rodinu.

STYL A UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY:

Velká citová zabarvenost, subjektivita, autobiografie, ich-forma, časté použití přímé řeči, nechybí zde ani vtip s humorem, střídajíc se se smutným podtextem, slohový styl vyprávěcí, popisný. Vyprávění Oty je psané spisovnou češtinou, rozhovory a mluva jeho otce je psána obecnou češtinou.

POSTAVY:

Ota Pavel – vypravěč povídek, provází nás všemi povídkami, v nichž se zaměřuje převážně na svého otce, jenž je pro něj vzorem a příkladem; lásku k přírodě a rybaření získal Ota právě po něm
Leo Popper – otec Oty; snílek, potřeštěnec a přitom velký Pan obchodník, který započal svou kariéru u firmy Elektrolux; jedná se o šarmantního muže, jemuž není cizí příroda, rybaření, ani krásné ženy; manželka jeho šéfa ho očaruje takovým způsobem, že zapomíná pracovat a stará se jen o to, aby ji získal; v době války se Leo ukazuje jako skvělý otec, který se vydává na lov srnce proto, aby se jeho dva synové mohli před odchodem do koncentračního tábora pořádně najíst; později i on sám musí opustit svou rodinu; po návratu se snaží navrátit k práci, ale příliš se mu nedaří
maminka Oty – tolerantní žena, která svému muži odpouští jeho prohřešky; vychovává 3 děti; Ota jí věnuje ve svém vyprávění málo pozornosti, a tak se o ní nedozvídáme příliš mnoho
Holan – pes, vlčák, který pomůže Leovi obstarat maso pro kluky; Leo ho dlouho přemlouvá, ukazuje mu svou židovskou hvězdu a prosí ho, aby mu ulovil srnce – Holan ovšem nejde – když už zdrchaný Leo odchází, Holan jde pomalu za ním
Karel Prošek – známý a přítel rodiny Popperových; pán Holana, který mu vždy a věrně sloužil a doprovázel ho při pytlačení

DĚJ:

Ota nám vypráví jejich rodinné příběhy od doby, kdy jeho otec koupil rybník s jedním kaprem a odepřel manželce rodinnou dovolenou v Itálii. Později se otec stává velkým obchodníkem ve firmě Elektrolux, kde se věnuje nabízení ledniček a vysavačů. Za doby okupace se rodina Popperová dostává do krizových situací a otec se snaží rodinu zachránit tím, že se vydává na lov srnce. Po několika dnech se vyčerpaný navrací i se srncem domů, aby nakrmil své dva syny před cestou do koncentračního tábora. Nakonec za nimi odchází i Leo. Po jejich radostném návratu se Ota věnuje tátovi a jeho dalším pokusům se uchytit v branži obchodníka. Jedná se už spíše o vtipné a legrační situace, v nichž se Leovi někdy daří, jindy zase ne. Svou kariéru zkouší přes mucholapky, ale i králíky. Příběh je zakončený se smutným podtónem toho, že se Leo Popper po jednom z rybolovů navrací domů naprosto vysílený. Manželka mu zavolá záchranku a on už se domů nikdy nevrátí.

VLASTNÍ NÁZOR:

Tyto povídky nevynikaly ani velkou fantazií, ani přehnaností či souvětími, které neměly konce. Jednalo se o stručně, ale hezky a přitažlivě popsané úděly rodiny Popperů, hlavně tedy otce Lea. Zařadila bych to mezi oddychovou četbu, jež si získá čtenáře svou nenuceností, upřímností i úsměvností, která z určitých situací vyplývá. Také se mi líbilo filmové zpracování povídky Smrt krásných srnců, které se nelišilo od literární předlohy, jak tomu někdy u filmů bývá.

KONTEXT:

Karel Poláček