Platnost, účinnost a publikace právních norem
Právní úkony, právní vztahy, právní skutečnosti
Lhůty z hlediska práva – promlčení, prekluze
Tak tohle je hell… To sám moc nechápu… Ale okej
Platnost, účinnost a publikace právních předpisů
- zveřejňují se ve sbírkách:
1. Sbírka zákonů – zveřejňování ústavních zákonů
2. Sbírka mezinárodních smluv – zveřejňování významných mezinárodních smluv (Sb.m.s.) – u nás od roku 2000.
3. Sbírka
Úřední věstník EU je oficiální sbírkou právních aktů EU – nařízení.
- eur-lex-europa.eu/cs/index.html
Právní přepis:
Zákon č. 309/1999 Sb.,
Sbírka zákonů
- nejdůležitější ze sbírek
- vycházejí zde ústavní zákony, zákony (zákonná opatření), nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, amnestijní rozhodnutí prez. Čr, nálezy ústavního soudu.
- Je vydávána v částkách – vycházejí podle potřeby,
- zajišťuje jí mvcr,
Částka:
- ročník částky,
- datum rozeslání (zveřejnění) – je datum platnosti právního předpisu zveřejněného ve sbírce
- název právního předpisu
OBZ – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Účinnost právní normy: datum ú. stanoví právní předpis samotný. (od data od, od kterého platí). – datum, od kterého se máme právní normou řídit.
Platnost právní normy: datum zveřejnění právní normy.
Program ASPI – právnický informační zdroj.
Novelizace – změna právního předpisu (novela – změna)
- přímá novela
- nepřímá novela – spočívá v tom, že nový pr. Př. upraví nějakou otázku blbě odchylně od té starší pr. Úpravy aniž by nám sdělil co se ruší, a nebo co je špatně.
Právní předpis může být zrušen právní předpisem stejné nebo vyšší právní síly.
Je to tu všechno vysvětleno… Nechápu to moc, pokud mi to někdo z vás osvěží, okej…ale jedem dál 
Právní úkon (též právní jednání, latinsky negotium) je platným občanským zákoníkem definován jako „projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují“.
Tato zákonná definice se stala právem předmětem kritiky (například Karel Eliáš), neboť výraz „zejména“ implikuje existenci takových právních úkonů, které vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností nezpůsobují, aniž by však bylo zřejmé, jak takové neuzavřené a „nedefinující“ (nevymezující) definici rozumět a jak ji prakticky uplatňovat.
Právní vztah je společenský vztah dvou nebo více subjektů práva, které mají vzájemná práva a povinnosti. Jde především o pojem soukromého práva, vyloučen ale není ani vprávu veřejném, ačkoli se zde zpravidla nepoužívá. Aby právní vztah vznikl, je třeba, aby vznikla nějaká právní skutečnost, např. podpis smlouvy, která bude upravena konkrétní právní normou. Bez této právní regulace by mohlo jít o společenský vztah, nikoli ale o vztah právní, neboť by nebyl právem hodnocen a regulován. Příkladem právního vztahu může být např. dluh, manželství nebo účast společníka ve společnosti s ručením omezeným.
Podle počtu subjektů daného vztahu se dělí na právní vztahy dvoustranné a vícestranné. Podle určitosti těchto subjektů pak na právní vztahy:
- relativní – jde o vztah konkrétních subjektů.
- absolutní – jeden ze subjektů je určitý a ten má vůči neurčitému množství jiných subjektů určité absolutní právo či absolutní povinnost, které tedy působí tzv. erga omnes (vůči všem). Jde např. o vlastnictví. Absolutní právní vztah je ale v právní teorii problematizován a hovoří se proto především o absolutním právu (povinnosti), kdežto za právní vztah bývá považován jen typ relativní.
Právní skutečnost je okolnost, se kterou právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, tj. subjektivních práv a povinností. Lze ji obecně definovat jako skutečnost, která např. na základě zákona způsobí právní následky. Pojem má původ v právu soukromém, zejména v právu občanském, je však pojmem obecným.
Promlčení
Promlčecí lhůta je období, ve kterém je nutné uplatnit nárok u soudu, resp. rozhodce, jinak přestává být vymahatelný. Námitku promlčení je třeba u soudu uplatnit, soud k němu nepřihlíží automaticky (jednoduchou větou „Namítám promlčení.“)
Prekluze
Prekluze je právní pojem. Setkat se s ním můžete v oblasti soukromého i trestního práva. V právu soukromém je jako prekluze označován zánik nároku, který vyplývá ze subjektivního práva, nebo zánik nároku obecně. Prekluze však není pojem totožný s promlčením, užívá se jen tam, kde je to stanoveno zákonem. V právu trestním se tak označují lhůty, pro které se zde užívá i výraz promlčecí.
K tomu, aby vznikla prekluze, je potřeba, aby byly naplněny dvě právní skutečnosti- uplynutí zákonem stanovené doby a neuplatnění práva v dané lhůtě.