Věcná práva: vlastnické právo (pojem vlastnictví, spoluvlastnictví podílové a společné jmění manželů),
Věcná břemena
Právo zástavní
Právo zadržovací
Držba

Věcná práva (latinsky iura in rem) umožňují úplné nebo částečné právní panství nad určitou hmotnou věcí. Postavení oprávněné osoby vylučuje kohokoliv jiného z právního působení na věc jím ovládanou, v případě porušení tohoto práva má právní nárok na ochranu před takovým jednáním. Jedná se o přímé, nezprostředkované panství nad věcí. Jako určitý protiklad věcných práv lze vnímat závazková práva, která jsou formou nepřímého panství nad věcmi a působí jen mezi stranami závazku (inter partes). Věcná práva vznikla na základě římského práva, ačkoli samotný pojem iura in rem se začal používat až ve středověku. V občanském právu tvoří jednu z jeho základních částí.

Jednotlivá věcná práva vymezuje občanský zákoník taxativním výčtem (numerus clausus), což znamená, že za věcná práva lze považovat jen taková, která jsou za ně občanským zákoníkem výslovně označena. Jedná se o:

• vlastnické právo (ius proprietas) – zahrnuje právo věc užívat (i s jejími plody a užitky), s věcí disponovat a věc držet, jeho prostřednictvím se realizuje užitná hodnota věci, omezeno může být jen se souhlasem vlastníka nebo na základě zákona (ve stavu nouze nebo při vyvlastnění); spadá sem i spoluvlastnictví a společné jmění manželů
• držba (possesio) – faktické ovládání určité věci, pokud s ní držitel nakládá jako s věcí vlastní
• věcná práva k věci cizí (iura in re aliena) – jejich obsahem je částečné právní panství nad cizí věcí, omezují vlastníka této věci, jedná se o:
  • zástavní právo (evidováno v katastru nemovitostí v případě, že se jedná o zástavní právo k nemovitosti v katastru zapisované)
  • věcné břemeno (evidováno v katastru nemovitostí)
  • zadržovací právo
  • předkupní právo, je-li jako věcné právo sjednáno (evidováno v katastru nemovitostí v případě, že se jedná o zástavní právo k nemovitosti v katastru zapisované)

Zástavní právo:

Zástavní právo patří mezi věcná práva k věci cizí a slouží k zajištění pohledávky včetně jejího příslušenství pro případ, že nebude dlužníkem (zástavní dlužník) včas a řádně splněna. Předmětem zástavního práva je zástava, což může být jak věc movitá nebo nemovitá, tak i jiná pohledávka nebo právo apod., která může být v případě nesplnění pohledávky zpeněžena a výtěžek získá věřitel (zástavní věřitel). Pokud je pohledávka zajištěna na více zástavách, jedná se o tzv. vespolné zástavní právo. Právně je upraveno v ustanoveních § 152–174 občanského zákoníku.

Zákon také zná jako specifické procesní zajišťovací instituty soudcovské a exekutorské zástavní právo na nemovitostech.

Zadržovací právo:

Zadržovací právo neboli retenční právo je jedno z věcných práv k věci cizí, jehož podstatou je oprávnění držitele zadržet cizí movitou věc, kterou má oprávněně u sebe, a to k zajištění své pohledávky vůči osobě, které by jinak byl povinen tuto věc vydat. Toto právo má tedy zajišťovací funkci a typicky může být realizováno např. v případě opravy věci, kterou ale objednatel nebude chtít zaplatit.

Stejné oprávnění je ale přiznáno i pronajímateli nemovitosti vůči movitým věcem nájemce, pokud se tento stěhuje a neuhradil nájemné. Do osmi dnů od zadržení však musí nechat zadržené věci sepsat soudním vykonavatelem.